Kostel na Svaté Kateřině
5. 10. 2013
Kostel svaté Kateřiny ležel ve stejnojmenné vsi u Nýrska na tzv. „Německé cestě“ z Klatov do Bavorska, v těsné blízkosti hranic.
Donedávna byl považován za nejstarší doklad jeho existence protokol o objížďce Královského Hvozdu z roku 1565. Kostel či kaple s poustevnou zde však existoval přinejmenším již roku 1420, kdy se sem a do blízké poustevny u sv. Kunhuty na Prenetu uchýlili někteří kartuziáni vyhnaní husity z Prahy, ovšem jen nakrátko, neboť roku 1421 husité obě poustevny zničili.
Kdy byla založena původní svatyně, nejspíše od počátku opatřená poustevnou, nevíme. O jejím „dvojčeti“ kapli sv. Kunhuty na Prenetu, ležící na jiné tzv. Výšinné stezce, směřující z Klatov na Zwiesel, je známo, že byla vybudována zástavními držiteli Královského Hvozdu Rackem a Bohuslavem z Janovic roku 1408. Mohlo to být ale i dříve za vlády Karla IV., o němž bylo známo, že byl velkým ctitelem svaté Kateřiny a její kult byl v Čechách v době jeho panování velmi rozšířen.
Obě poustevny sloužily pocestným, přinejmenším jako orientační bod v hlubokém nepřehledném hvozdu. Ještě dnes si můžeme představit úlevu cestujícího, který v mlze nebo sněhové vánici zaslechl zvonek rozhoupaný rukama některého z poustevníků a nabyl jistoty, že nesešel z cesty.
Vesnice na spojnici Nýrsko-Svatá Kateřina mají poměrně pozdní písemné doložení (Skelná Huť 1419, Uhliště 1444). Mezi Uhlištěm a Svatou Kateřinou ležela na cestě samota s příznačným názvem Klausen a kostelíkem sv. Antonína a těsně za ní ve svahu na západní straně silnice samota Račín nebo také Radošín (Ratschin), stojící podle Blaua na místě pohraniční pevnůstky na obranu Německé stezky.
Na základě prvních zmínek o celnicích na obou stranách hranice (Atzlern po roce 1300, Nýrsko 1327), tu přechod musel vzniknout někdy v závěru 13. stol.
Později byl kateřinský kostel obnoven, a když bylo jeho okolí v 16. stol. kolonizováno osadníky z Bavor, dal jméno vsi, resp. královácké rychtě, která kolem něho vznikla.
Podle farní kroniky byl kostel postaven roku 1604, ovšem s tím, že toto datum není jisté. Další přestavba kostela probíhala podle kroniky v letech 1740 (stavba věže) a 1755 (presbyterium).
Kostel byl expoziturou nýrské fary, roku 1788 zde byla zřízena lokalie, která byla roku 1857 povýšena na samostatnou farnost.
V kostele stály tři oltáře: svaté Kateřiny z roku 1793 (téhož roku byly do kostela pořízeny varhany), Panny Marie z roku 1768 a sv. Vendelína z roku 1774.
Po odsunu původních obyvatel roku 1946 přestal být kostel využíván, a postupně chátral. Dnes jsou na jeho místě jen rozvaliny a několik starých náhrobků.
"A co ten náš drahý kostelík se všemi svými svátky! Počínaje už roráty, kdy při mši planula vepředu na oltáři světla ve sklenicích s knotem, zalitých sádlem. "Podívej, ta je od nás," špitalo jedno děvče tomu druhému. Potom o Vánocích překrásný betlém na bočním oltáři, při němž jsme měli místo v kostele my kluci. S tím velkým slonem a velbloudem - kde jinde bychom mohli něco podobného vůbec spatřit? Nebo stráž u Božího hrobu ve velikonočním týdnu, kde Spasitel tak tiše ležel vzadu v postranní kapli a neohrožení strážci stáli s kopími při vstupu do ní".
kněz Karl Altmann, rodák ze Svaté Kateřiny
vzpomínka z roku 1955
