Kostel Čtrnácti svatých pomocníků- Nýrsko
27. 8. 2019
1712-1973
V roce 2012 jsme vzpomněli 300 let od posvěcení kostela Čtrnácti svatých pomocníků, který stál na náměstí v Dolním Nýrsku a byl vysvěcen 9. října toho roku. Náklady na stavbu kostela nesli nýrští měšťané. Podle tradice měli konat sbírku po světě. Dva z těchto prosebníků se prý nevrátili, snad byli přepadeni. Zasvěcení 14 svatým pomocníkům bylo poměrně rozšířeno v Bavorsku a mělo být ochranou proti nemocem, zejména moru, jehož tehdy aktuálně poslední epidemie skončila roku 1711.
Patronátní právo ke kostelu měla bystřická vrchnost (tehdy poslední člen této rodiny, která zdejší panství vlastnila, Diviš Koc z Dobrše. Zemřel roku 1717.)
Autorem návrhu na stavbu byl Markus Antonius Gilmetti. Tento klatovský stavitel italského původu se narodil roku 1662 ve městě Como blízko stejnojmenného jezera v severní Itálii. Od roku 1684 snad působil na chudenickém panství. Podle zápisu v poběžovické matrice uzavřel 22. ledna 1686 „zedník“ M. A. Gilmett sňatek s Barbarou, dcerou tamního měšťana a řezníka Jana Spinnerla.
Stavba zdejšího kostela měla být zmenšeninou klatovského dominikánského kostela sv. Vavřince, jenž Gilmetti stavěl v letech 1694-1709.
Gilmetti mimo to navrhl také stavbu kostela sv. Anny na Tannabergu u Všerub, který vznikal ve stejnou dobu jako kostel v Dolním Nýrsku. V Nýrsku, kde se měl v roce 1709 usadit, vlastnil Gilmetti dva selské dvory. V té souvislosti je zmiňován i jeho syn Nikolaus. Mezi roky 1718-1721 přestavoval kostel v Javorné. Podílel se i na dalších stavbách v Poběžovicích a v Čachrově, kde také roku 1730 zemřel.
Roku 1867 shořela střecha kostela. Požár vypukl 1. září v 9 hodin večer mezi čp. 88 a 87 a tyto domy včetně čp. 86 shořely. Zvony byly tehdy spuštěny pomocí lan, byly však požárem velmi poškozeny. Zničeny byly i věžní hodiny. Novou střechu získal kostel až v roce 1872, předtím byl provizorně zakryt prkny. Toho roku 20. února si obec stěžovala na patronátním úřadu v Bystřici, neboť obyvatelstvo dolní části shledalo „že žádný důvod neospravedlňuje takovýto postup úřadu (zřejmě liknavý), když křesťané nemohou být zvonem svoláváni k modlitbě a zvony nemohou zaznít ani v případě požáru...“ Do věci se vložil i tehdejší okresní hejtman, a tak na podzim roku 1872 byla opravena věž kostela a do ní vsazeny zvony nové, na jejichž odlití se použil materiál ze zvonů původních, zničených požárem. Slavnostně posvěceny byly 20. října jmény Barbara a Walburga.
Roku 1901 věnovaly zbožné ženy z Nýrska kostelu sochu Panny Marie Lurdské. Dosavadní umělecky zdařilá socha Panny Marie, která byla do té doby uprostřed hlavního oltáře 14 sv. pomocníků, byla postavena na jeden z bočních oltářů a hodnotný hlavní oltář byl napříště ozdoben novou soškou. Na svátek sv. Petra a Pavla byla tato soška slavnostně nesena procesím z farního kostela sv. Tomáše. Pražský památkový úřad záležitost kritizoval (pro pochybnou uměleckou hodnotu sošky) a sochy byly vráceny do původního stavu.
Roku 1931 prošel kostel větší opravou, věžička byla opatřena novou plechovou střechou. Při té příležitosti byla vyňata krabička s pamětními písemnostmi, která sem byla uložena roku 1872, písemnosti byly přepsány na stroji a byl sem vložen nový pamětní list s přílohami v měděné schránce. „Kdopak jej bude jednou číst?“, poznamenal si tehdejší kronikář Josef Blau.
Varhany (podle informace MUDr. Tomáše Horáka): Ke zdejším varhanám byl roku 1759 přistavěn pedál. Nový pneumatický nástroj postavil roku 1907 českobudějovický František Šurát. Tyto varhany byly při zboření kostela v roku 1973 přeneseny do Strašína.
Jak zmizel kostel v Dolním Nýrsku?
Již v roce 1962 se ve věci demolice obrátil MěNV Nýrsko na odbor školství a kultury Okresního národního výboru (ONV) v Klatovech, který vydal své kladné stanovisko 11. dubna téhož roku. V červenci pak záležitost posoudilo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni, které ve svém posudku uvedlo: „Kostel 14 sv. pomocníků v Nýrsku na náměstí je barokní objekt z počátku 18. století, vysvěcený roku 1712. Je památkou dle zákona 22/1958 Sb. a v poměrně dobrém stavebním stavu. Pokud bude mít MěstNV závažné důvody k jeho zbourání, musí požádat ministerstvo školství a kultury o sejmutí památkové ochrany. V tomto smyslu jsme již MěstNV při své návštěvě uvědomili. V případě demolice bylo by nutno rozhodnout o převezení mobiliáře, mezi kterým je gotická Pieta, barokní oltáře z počátku 18. stol. a lustr.“
Krajský národní výbor (KNV) v Plzni o postoji památkářů informoval téměř o rok později v květnu 1963 zdejší MěNV s tím, že demolice kostela bude povolena, jakmile bude opraven druhý kostel v Nýrsku. Představitelé MěNV se vzápětí obrátili opět na odbor školství a kultury ONV v Klatovech s dotazem, jak mají ve věci sejmutí památkové ochrany postupovat a jak zajistit finanční prostředky na opravu kostela sv. Tomáše. 16. srpna 1963 adresoval zdejšímu MěNV dopis referent odboru školství a kultury KNV v Plzni Jaroslav Wiendl, kde slovo od slova napsal znění žádosti, jež měla být městem adresována ministerstvu kultury. Její znění pro zajímavost uvádím: „Rada městského národního výboru v Nýrsku žádá o sejmutí památkové ochrany nad řím. katol. kostelem 14 sv. pomocníků na náměstí v Nýrsku. Hodláme provést demolici tohoto kostela. Nutí nás k tomu důvody veřejného zájmu, neboť kostel je v desolátním stavu, ohrožuje bezpečnost občanů, narušuje dopravu a ruší estetický vzhled náměstí. Městský národní výbor plánuje na tomto místě zřízení parku. Kostel se nepoužívá k bohoslužebným účelům již od roku 1945. Duchovní správa řím. katol. církve neprojevuje o něj zájem, využívá zachovalého farního kostela v místě, který bude v nejbližší době opravován. Náklady na opravu kostela 14. sv. pomocníků, jehož demolici navrhujeme, by byly neúměrně vysoké a perspektivně nehospodárné. Podle vyjádření odboru školství a kultury KNV se s opravou uvedeného kostela ani perspektivně nepočítá...“
Stojí za povšimnutí, že kostel se během jednoho roku octl z dobrého stavebního stavu ve stavu dezolátním, ohrožujícím občany. Není snad třeba dodávat, že v identickém znění byla ministerstvu kultury také žádost odeslána. Od památkové ochrany bylo upuštěno až 20. září 1966. V dalších letech kostel zůstával na svém místě, což možná vzbudilo jistou naději zdejšího duchovního správce, který se na MěNV obrátil dopisem z 9. ledna 1969 se žádostí o souhlas s provedením oprav na dolejším kostele. 25. února obdržel tuto odpověď: „Vzhledem k tomu, že v současné době projednávají otázku opravy uvedeného kostela nadřízené orgány, žádáme o laskavé posečkání do doby, nežli bude tato záležitost vyřešena.“ Na to farář odpověděl obratem 27. února: „Váš přípis mne překvapil tak, že nevím, jak si mám vysvětlit Vaše jednání. Jestliže bylo mezi jinými s Vámi dohodnuto, že dolní kostel na náměstí bude letos opraven a již byl přislíben státní příspěvek na tuto opravu a nějaký materiál je už připraven, jiný objednán, i pracovní síly zjednány, pak žádané povolení bylo pouhou formalitou... Biskupská konsistoř v Českých Budějovicích k opravě vybízí. Proto znovu žádám o laskavý souhlas k této opravě.“ Odpověď MěNV se bohužel nezachovala, avšak 19. března 1969 adresovali jeho představitelé další dopis na ministerstvo kultury, z něhož je zřejmé, že bylo již připravováno nové architektonické řešení náměstí, změna územního plánu a s kostelem se zřejmě z „estetických“ důvodů (viz výše) nepočítalo.
Kostel vydržel na náměstí ještě čtyři roky do vlastní demolice 26. ledna 1973. Nýrsko tak přišlo o jednu ze svých nečetných architektonických památek, jejíž podobu dnes známe jen ze starých fotografií.
