Filiální poutní kostel Sv. Linharta (Die St. Leonhardskirche) byl postaven v letech 1420 až 1430 v gotickém slohu na místě původní kapličky na kopci nad vesnicí Uhliště (Kohlheim) tři kilometry od Nýrska. Svůj název vesnice, ležící pod severozápadním svahem Hraničáře (Rantscher) na zemské stezce z Všerub do Nýrska, získala podle obživy místních obyvatel a to pálení dřevěného uhlí v milířích pro okolní sklářské pece (Skelná Huť, Svatá Kateřina, Stateček, Stará Lhota,) pro místní huť na železo a pro huť na stříbro v nedalekých Orlovicích. Kostel má hlavní loď s pravoúhlým presbytářem a okna s pozdně gotickými kružbami. Zvony jsou zavěšeny v malém věžičkovém prostoru nazývaném Lucerna. Kostel byl ve středověku opakovaně vyrabován a vypálen, jen švédští vojáci jej vyplenili během třicetileté války (1618-1648) několikrát. V roce 1934 byl kostel zasažen požárem, kdy se oheň rozšířil od vypadlé roury kamen z nedalekého kostelníkova domu. Při požáru se roztavily zvony a shořela většina dřevěného interiéru kostela. Zůstaly obvodové zdi, stropní klenba a z interiéru pouze pět pozdně gotických soch světců a světic (nejcennější z nich, socha Panny Marie s Ježíškem byla věnována do sbírek Národního muzea), oltář a řada „Eisenvejchen,“ nahrubo neumělecky kovaných figurek z plochého železa v podobě koně s uzdou nebo skotu s rohy. Primitivní železné figurky do kostela přinášeli sedláci jako votivní dary. Nahradily jimi původní objemné dřevěné tabule s vyobrazenými rodinami i s dobytkem. Přinášenými symbolickými obětními dary sedláci prosili patrona kostela, sv. Linharta, za přímluvu o uzdravení nemocného dobytka a za odvrácení jeho napadání dravými šelmami. Největší procesí do kostela připutovalo v roce 1774, kdy v okolí řádil dobytčí mor. Po požáru v roce 1934 kostel nechal opravit kníže Wilhelm Hohenzollern Sigmaringen z bystřického patronátního úřadu. Projekt vypracoval Ing. Lorenz z pražské Technické vysoké školy, interiér dodala firma Johanna Kotschwara z Vimperka a obraz na hlavním oltáři zrestauroval nýrský malíř Willy Herzig. Nové zvony odlil zvonařský mistr Herold v Chomutově. Kostel byl znovu vysvěcen roku 1936. Během druhé světové války byly zvony rekvírovány pro potřebu armády. Po odsunu Němců v roce 1946 začal být kostel umístěný v hraničním pásmu rozkrádán a postupně začal chátrat. V roce 1960 se stal dokonce příbytkem pro ovce nedalekého státního statku. Roku 1968 byl částečně opraven a v době normalizace v 80. letech minulého století jej znovu zdevastovala pohraniční stráž, která jej používala jako pozorovatelnu. Pro důkladné sledování „narušitelů hranic" provrtala otvory ve střeše a vážně tím tak narušila gotickou klenbu kostela. Po demolici kostela Čtrnácti sv. pomocníků v dolním Nýrsku v roce 1973 kostel sv. Linharta přešel z kompetence farního úřadu pod okresní národní výbor v Klatovech a začalo se proslýchat, že i jej čeká stejný osud. Nýrský farář Josef Šimsa, přestože neměl finanční prostředky na opravu kostela, opakovaně odmítl poskytnout souhlas k jeho zboření a díky jeho statečné odvaze kostel přestál normalizační dobu. V roce 1990 se zrodila česko německá iniciativa kostel zrenovovat a obnovit 450 let starou poutní tradici, jízdu sv. Linharta s kostelem svázanou od 15. století. Byla vyhlášena sbírka na opravu a odsunutí uhlištští rodáci společně se třemi německými farními diecézi vybrali 50 000 německých marek. Stavební dozor a opravu kostela provedla místní firma Ladislava Jůdy, zvony odlila pasovská firma Perner a kostelu je věnovala německá rodinná firma Multerer. Větší zvon o váze 70 kg byl zasvěcen sv. Linhartovi, menší o váze 50 kg Panně Marii. Do horní části lucerny, tzv. makovice, byl uložen pamětní list a fotografie kostela před a po opravě. Po tříleté rekonstrukci byl v roce 1994 kostel otevřen veřejnosti a vysvěcen plzeňským biskupem Mons. Františkem Radkovským za přítomnosti nýrského faráře Josefa Šimsy a bavorského faráře Struppeho z Nových Kostelů. Byla obnovena jízda sv. Linharta, kdy v červnu na světcův svátek jsou po mši za účasti poutníků před kostelem knězem žehnáni kolem kostela procházející koně bavorských a českých sedláků. V minulosti jízda neprobíhala na světcův svátek, ale na Velikonoční pondělí.

Ke kostelu se váže mnoho pověstí, jedna z nich:

Přibíkovi z Klenové se podařilo zajmout své sousedy, Janovické. Uvrhl je do sklepení hradu. Ve sklepení Janovičtí pobývali dlouho a vůbec nedoufali ve své vysvobození. Racek z Janovic se svými bratry se modlili k Bohu, modlitby nebyly vyslyšeny. V zoufalství se obrátili k čertu. Ten se zjevil hned. S ďábelskými silami to nikdy nebylo jednoduché, i nyní čert kul pikle. Podmínkou vysvobození bylo, že jeden z bratrů musí s ním do pekla. Po dlouhém váhání bratři na nabídku přistoupili. Potíž byla v tom, koho vybrat k odchodu do pekla s čertem. Bratři losovali a los padl na nejmladšího z bratrů, Jana. S Janem se čert vznesl do výše. Naštěstí Jana napadlo poprosit svého oblíbeného světce, sv. Linharta, o pomoc. Prosba byla obratem vyslyšena, objevil se světec a začal čerta šlehat bičíkem. Čert pro bolest Jana pustil nedaleko Nýrska nad Uhlištěm. A tam mu Jan jako poděkování za záchranu postavil kapli.