Týnec- Kostel Nanebevzetí Panny Marie
5. 10. 2013
Kostel v Týnci pochází z první poloviny 14. století a původně byl zasvěcen Panně Marii, věž kostela (o 2 m nižší než současná) byla dostavěna v roce 1660.
Pravděpodobně při nějaké jezuitské slavnosti v r. 1661 v nábožném zanícení došlo v týneckém kostele k uzdravení královského rychtáře Václava Františka Vošklouda z Klatov a slepce z Plánice. Zprávy a pověsti o zázračných uzdraveních se pak šířily rychle a jezuité jim napomáhali.
V Pamětní knize týnecké fary (psána od r. 1737) je zaznamenáno 19 zázraků, k nimž došlo na přímluvu týnecké Bohorodičky v letech 1661 - 74. Uvádí se zde např. již zmiňované náhlé uzdravení slepce z Plánice, který prý po zpovědi a svatém přijímání nabyl opět svého zraku, uzdravení královského rychtáře Václava Františka Vošklouda z Klatov z ran otevřených nohou v roce 1661 (zemřel 12. 12. 1671), uzdravení chromého děvčete z Janovic, šlechtičny Perglerové ze Sušice, jejíž matka za to obrazu P. M. Týnecké šňůru perel a granátů věnovala, uzdravení synka Viléma paní Sibyly Polyxeny z Bubna, uzdravení chromé ruky i nohy chlapce z Miletic a čtrnáctileté Ludmily Salomeny Vidršpergárové na Poleni, uzdravení tříletého synka urozeného Viléma Pernikla, uzdravení klatovského prokurátora nemocného dnou a ischiasem, uzdravení klatovského syndika a jeho dcery, který pak také oltář Panny Marie Týnecké obdaroval. Jakási Svobodová, postižená padousnicí tak, že mohla lézti jen po čtyřech, po pouti na Týnec také byla uzdravena. A ještě další.
V šedesátých a sedmdesátých letech 17. stol. příliv poutníků rostl. Užitek to přinášelo nejen církvi, ale i správě panství a poddaným. Rostla domácká tkalcovská výroba, rozvíjelo se krajkářství a jiná domácká výroba, pros-peroval kramářský obchod. Pro ubytování poutníků správa velkostatku nechala postavit čtyři domky (pozdější č.p. 7, 8, 9 a 10). Arcibiskupové, kardinál Arnošt Albrecht, hrabě z Harrachu i Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka (arcibiskupem 1668 - 75), se jistě dozvěděli o mariánském poutním místě v Týnci. Nepokládali však zřejmě za vhodné zasahovat do oblasti vlivu jezuitů.
V Týnci se v šedesátých až osmdesátých letech 17. století konalo každoročně až osm poutí, a to o všech mariánských svátcích. Procesí přicházela z daleka, i z Bavorska. Poutními kazateli byli převážně jezuité, kázali česky i německy. Na hlavním oltáři u sošky Panny Marie byla zasklená schránka jednak na sochu, jednak k zabezpečení stříbrných a jiných votivních dárků, které byly buď poděkováním nebo prosbou.
Z darů věřících a péčí patrona byl opravován a vylepšován vzhled kostela. Toto však netrvalo dlouho.
Mariánský kostel v Týnci ustoupil po roce 1685 mariánskému kostelu v Klatovech, kde obraz Bohorodičky, který se "krví potil" vábil poutníky i z dalekého okolí. Královské město Klatovy poskytovalo poutníkům rozsáhlejší a kvalitnější služby oproti vrchnostenskému, pro poutníky nepohodlnému Týnci.
Poutníků do Týnce ubývalo.
V noci z 22. na 23. ledna 1741 byl týnecký kostel zčásti vykraden. Pamětní kniha týnecké fary o tom uvedla: "V bouřlivé noci zloděj ukradl nočnímu hlídači žebřík, přistavil k oknu vedle vchodu do kostela a po oltáři sv. Čtrnácti pomocníků se spustil dovnitř. Po schůdkách kněze vystoupil k zázračnému obrazu na hlavním oltáři, rozbil sklo a vzal zavěšené votivní dárky. Zloděj se rozbitým sklem poranil. Krví potřísnil oltář i cestu k oknu, kterým zas vyšel. Stopy krve bylo zříti až na pole varhaníkovo vedle panské zahrady."
Zloděj zůstal neznámý.
Příležitostní poutní kazatelé působili v Týnci do roku 1835. Později již nebyli zváni.
Do současné doby se však v Týnci tradují dvě pouti: malá v neděli kolem 25. března a velká v neděli kolem 15. srpna. Týnec jako mariánské poutní místo je už zapomenut.
Dobu zázračných uzdravení v týneckém kostele Nanebevzetí Panny Marie v dnešní době připomíná jen několik kulturně historických památek.
Zdroje : Vladimír Brokeš, série článků vydaných Nakladatelstvím Arkáda, Klatovy.
