Zmizelé kostely v Nýrsku a okolí

Nýrsko kostel Čtrnácti sv. pomocníků

Filiální kostel Čtrnácti sv. pomocníků (Kirche zu den Vierzehn Nothelfern) byl postaven v barokním slohu v Dolním Nýrsku na náměstí na místě radnice, která lehla popelem roku 1703. Stavbu kostela u nýrských měšťanů inicioval Václav Albrecht Choc zDobrše jako bohudíky za prožité útrapy třicetileté války a několika po sobě následujících morových epidemií. Finance na stavbu měšťané nabyli i putovní sbírkou po světě, během které se dva z vyslaných prosebníků již více nevrátili zpět do Nýrska. Kostel z lomového kamene s hlavní lodí a valbovou věžičkou postavil italský stavitel Marco Antonio Gilmetti a byl vysvěcen roku 1712. Je považován za menší kopii stavitelova nejvýznamnějšího díla, kostela sv. Vavřince vybudovaného v létech 1697 až 1709 při klášteře Dominikánů v Klatovech. Východní průčelí kostela s hlavním vstupem mělo jednoduchý dvoupatrový štít, v jeho středu bylo polokruhové okno. Loď měla mělké boční kaple a byla zaklenuta valenou lunetovou klenbou s výsečemi. Roku 1736 byla před hlavní vstup kostela nýrským Bratrstvem sv. Jana umístěna socha sv. Jana Nepomuckého na památku světcova svatořečení v roce 1729. Roku 1867 kostel zasáhl požár, který vznikl mezi dvěma sousedními domy. Shořela střecha a byly nenávratně poškozeny věžní hodiny a zvony, které nezachránilo ani jejich spuštění na zem pomocí lan. Střecha kostela byla provizorně přikryta prkny pět let a nýrští občané si na liknavý přístup opravy stěžovali na bystřickém patronátním úřadu. Poté co se do záležitosti vložil klatovský hejtman, byl v roce 1872 kostel zastřešen a byla opravena věž, do které byly vsazeny nové zvony zhotovené ve vestfálském Bochumu. Byly pojmenovány Barbara a Walburga a jako jedny z prvních v Čechách nebylyvyrobeny ze zvonoviny, ale z lité oceli. Roku 1878 byl do kostela mladým nýrským zlatníkem Georgem Wiederem nainstalován masivní zlacený lustr a roku 1901 nýrské zbožné ženy kostelu věnovaly ne příliš zdařilou sochu Panny Marie Lurdské. Po zrekvírováni zvonů během první světové války byly roku 1926 vysvěceny dva nové zvony, vyrobené zvonařskou firmou Perner. Kostel prošel větší opravou v roce 1931, novou plechovou střechou byla opatřena i věžička, do které byl v měděné schránce vložen již na psacím stroji napsaný pamětní list s přílohami. Během druhé světové války byly zvony podruhé zrekvírovány pro potřebu říšské armády, nových už se kostel nedočkal.

V březnu 1962 městský národní výbor (MěNV) s předsedou Václavem Mircem a tajemníkem Ladislavem Šantorou projednal a odsouhlasil návrh na demolici kostela. Hlavním důvodem s největší pravděpodobností bylo, že dle radních bylo nadbytečné starat se o dva kostely pro malou nevýznamnou skupinu věřících. Veřejnosti byl záměr prezentován jako snaha o „modernizaci zastaralé, současným potřebám nevyhovující části města, která nepočítala ani s kostelem v centru náměstí, ani s historickou zástavbou měšťanských domů a selských stavení lemujících jeho obě strany.“ Kostel dle radních svou polohou bránil dopravě, narušoval celkový estetický vzhled náměstí a náklady na jeho opravu a další provoz by byly pro město neúměrně zatěžující a nehospodárné. Na místě kostela byl občanům přislíben městský park, plný zeleně. Prostřednictvím klatovského okresního národního výboru (ONV) se MěNV obrátil s návrhem na Západočeský krajský národní výbor (KNV) v Plzni. Ten se k němu přiklonil za předpokladu, že bude opraven kostel sv. Tomáše. (Oprava byla zrealizována v roce 1968, kdy v celkové hodnotě 155 000 Kč byly obnoveny obvodové zdi, střecha a věžička kostela). Současně s KNV bylo osloveno Krajské středisko st. památkové péče v Plzni. To se k návrhu vyjádřilo, že kostel je dle zák. 22/58 Sb. památkou a nachází se v poměrně dobrém stavebním stavu. Pokud město shledává závažné důvody kostel zbourat, musí pro to získat povolení ministerstva školství o sejmutí památkové ochrany a musí být rozhodnuto, kam bude převezen cenný mobiliář kostela (pozdně gotická Pieta, barokní oltáře z konce 18. století a lustr). Stanovisko památkářů nýrské funkcionáře neodradilo a v červnu 1963 se obrátili na klatovský Odbor školství a kultury při ONV s dotazem, jak docílit sejmutí památkové péče. Po obdržení znění od plzeňského Odboru školství a kultury při KNV v srpnu 1963 text doslovně přepsali a ještě téhož měsíce odeslali žádost Ministerstvu školství a kultury. Ministerstvo od památkové ochrany kostela upustilo v září 1966 se souhlasem St. ústavu památkové péče v souladu se zněním §13 zák.č.22/1958 Sb. Ministerstvo stejně jako plzeňští památkáři zkonstatovalo, že se kostel nachází v dobrém stavu a pokud by se jej podařilo převést do státního vlastnictví, byl by vhodným objektem společenského vyžití, třeba jako kino. Upuštění od památkové ochrany kostela ministerstvo provázalo podmínkou, že hodnotný interiér bude použit ke kultovním účelům, nebo s ním bude naloženo podle pokynů Krajského střediska st. památkové péče a souhlasem církve, neboť kostel nebyl majetkem státu. Získat souhlas církve a kapitulárního vikáře Antonína Titmana, spolupracujícího s režimem nebylo obtížné a MěNV jej od biskupské konsistoře obdržel v listopadu 1966. Českobudějovický biskup Josef Hlouch, internovaný v 50. létech a na biskupství se navrátivší během Pražského jara 1968, již neměl v rámci svých kompetencí šanci jakkoliv zpochybnit či zvrátit rozhodnutí. Zemřel v roce 1972 a demolice kostela se nedožil

Nýrský farář Josef Šimsa do poslední chvíle doufal v záchranu kostela. Z jeho korespondence s MěNV je evidentní, že s postupem demolice ze strany města nebyl obeznámen. V lednu 1969 žádal město o souhlas a pomoc při opravě kostela z církevních prostředků a státního příspěvku. Do konce roku 1969 se chystal kostel opravit stejně jako kostel sv. Tomáše v předchozím roce. MěNV mu v únoru 1969 odpověděl vyhýbavě odpověděl, na stole měl již revizi územního plánu.  Počátkem roku 1973 MěNV nechal vyklidit a převézt cenný inventář do kostela sv. Tomáše, lavice do kostela v Dešenicích a na Zelené Lhotě. Navzdory sepsané petici věřících pro záchranu kostela, byl kostel Čtrnácti sv.pompníků 26. ledna 1973 vojenským destrukčním ústavem odstřelen. Tento den po odbití desáté hodiny přihlížející s úzkostí v očích zaznamenali očekávaný výbuch. Dle svědeckých výpovědí se kostel jako by lehce nazvedl a pomalu se za rozpadu začal sesouvat k zemi. V očích přihlížejících se zračily slzy, asistující hasiči okamžitě začali tlumit valící se oblaka prachu a dýmu. Po celý den až do večerních hodin nákladní auta odvážela sutiny kostela za město a do okolních vesnic, záznam v městské kronice s uspokojením konstatoval: „Demolice kostela díky použití náloží v jeho zdech proběhla úspěšně. V její blízkosti nedošlo ani ke zranění osob, ani škodám na majetku a nebyly ani poškozeny budovy v bezprostřední blízkosti kostela.“ 

Zeleně a parku na náměstí se občané nedočkali, výstavba panelových domů počala v roce 1979, v roce 1984 bylo otevřeno nové zdravotnické středisko. Ironií osudu jej po 33 letech potkal stejný osud jako kostel a z důvodu zcela nevyhovujících podmínek bylo v roce 2017 zdemolováno.

Dne 26. května 2023 při příležitosti 50. letého výročí od demolice kostela farnost společně s městským úřadem za podpory plzeňského biskupství uspořádala pietní akci s účastí plzeňského biskupa Tomáše Holuba, plzeňského hejtmana Rudolfa Špotáka, nýrského starosty Ing. Miloslava Rubáše, nýrské místostarostky Mgr. Evy Denkové, faráře Richarda Potegy, odsunutých nýrských rodáků a četné nýrské veřejnosti. Akce začala na náměstí, kde po úvodních projevech veřejných činitelů vystoupili žáci ZUŠ a pamětníci demolice kostela, Jitka Hladíková, jejíž otec Antonín Terzl zachytil cennou fotodokumentaci demolice a Karla Čermáková se svou dcerou Janou Bečvářovou. J. Bečvářové v době demolice bylo 15 let a ve vzpomínce vyzdvihla úsilí statečného faráře Josefa Šimsy, který v obtížné normalizační době do poslední chvíle bojoval nejen o záchranu kostela v Nýrsku, ale i o záchranu poutního kostela sv. Linharta v Uhlišti. Pietní akci na náměstí ukončil biskup T. Holub přečtením memoranda, které bylo poté umístěno v kostele sv. Tomáše: „Zbourání barokního kostela Čtrnácti svatých pomocníků v Nýrsku 26. ledna 1973 byl svévolný čin totalitní moci a tehdejších orgánů veřejné správy. U příležitosti padesátého výročí této události a třicátého výročí od založení Diecéze plzeňské prohlašujeme, že k historickým památkám musíme přistupovat s respektem k práci našich předků a s pečlivostí řádného hospodáře uchovávat toto dědictví i dalším generacím. Násilí a destrukce nejsou správným řešením a nesmí se již nikdy opakovat.“  Poté se účastníci přesunuli do kostela sv. Tomáše, kde proběhla slavnostní mše, celebrovaná biskupem T. Holubem a přednáška, které se uchopil prof. Jana Royt na téma kult Čtrnácti sv. pomocníků.

Marco Antonio Gilmetti (1662 Como, Itálie – 1730 Čachrov)

Barokní stavitel Marco Antonio Gilmetti se narodil roku 1662 v Lombardii v severoitalském městě Como. V úředních záznamech je uváděn pod jménem Antonius Marcus Gilmet de Gaversac, jeho šlechtický původ nebyl prokázán. Po příchodu do Čech Antonio Gilmetti krátce pobýval na Domažlicku, kde začínal jako zedník při přestavbě zámku Poběžovicích a kde se oženil s Barbarou Spinnerl, dcerou místního řezníka a radního Jana Spinnerla. Roku 1686 se, již s rodinou, přestěhoval do nedalekých Chudenic, kde přijal nabídku hraběte Humprechta Jana Černína spolupodílet se na přestavbě jeho zámku. Roku 1698 z důvodu nedostatku práce, aby uživil rodinu, již jako polír (vedoucí stavitel) odešel do Klatov, kde se na základě doporučení váženého konšela Antona Ptáka stal váženým klatovským měšťanem a mohl si zakoupit dům. S manželkou Barbarou měli šest dětí. První syn Nicolas se narodil v Poběžovicích, další čtyři děti v Klatovech a poslední syn Johann Ignaz v dolním Nýrsku, kam se kolem roku 1709 Gilmetti s rodinou přestěhoval a kde zakoupil za 195 tolarů polovinu domu i s pozemky od nýrského měšťana Johanna Konráda Niklase. Tereziánský katastr uvádí Gilmettiho již jako nýrského stavitele. Kromě klatovského kostela sv. Vavřince a nýrského kostela Čtrnácti sv. pomocníků Gilmetti postavil Kostel sv. Anny na Tanabergu u Kdyně. Podílel se na přestavbách a úpravách sakrálních staveb ve Kdyni, Javorné a na Čachrově, kde roku 1730 náhle zemřel na následek mrtvice ve věku 68 let a kde je pohřben. Ve stavitelském řemesle svého otce pokračoval nejstarší syn Johann Nicolas Gilmetti (1686-1758).

Čtrnáct svatých pomocníků. Nejstarší písemná zmínka o kultu světců pochází z roku 1248, kdy v odpustkové listině pasovského biskupa je popsán oltář čtrnácti sv. pomocníků. V letech 1445 až 1446 se cisterciáckému klášternímu pastevci Hermannu Leichtovi v Langheimu, německém mateřském klášteře českého kláštera v Plasech, po třikrát zjevilo Jezulátko. V prvním zjevení se objevilo s jednou svíčkou, ve druhém se dvěma a ve třetím uprostřed 14 červenobíle oděných dětí. Na místě zjevení vzniklo poutní místo „Vierzehnheiligen“ (Čtrnácti sv. pomocníků).

Čtrnáct sv. pomocníků je v katolické církvi uctíváno společně i jednotlivě a jejich přímluva je mocná proti četným nemocem a neduhům. Kult se rychle začal šířit po Bavorsku a přilehlých oblastech. Velké popularity dosáhl v Porýní, kde mu výrazně napomohla epidemie moru, přezdívaná „černá smrt.“ Do českého království se dostal v polovině 15.století a prvním místem uctívání se stala poutní kaple v Kadani.

Čtrnáct sv. pomocníků

Jméno             Svátek                                       Patron

Blažej                      3. února                           dýchacích cesty, kašel, horečka, bolest zubů

Jiří                           24. dubna                        malomocenství, příjice, mor

Achác                     7. května                          bolest hlavy

Erasmus                2. června                           zažívací a porodní bolesti, mořská nemoc

Vít                          15. června                         padoucnice, hadí uštknutí, psí kousnutí, tanec 

                                                                        Sv. Víta

Markéta                  20. července                      ledviny, neplodnosti, dobrý porod

Kryštof                   25. července                       náhlá smrt, mor, noční můry

Pantaleon              27. července                       souchotě

Cyriak                    8. srpna                               oční choroby, pokušení ďáblem a v hodině smrti

Jiljí                        1. září                                  šílenství, rakovina prsu, strach z noci

Eustach                 20. září                                požáru, proti mučení

Diviš                      9. října                                 bolest hlavy, vzteklina, záchvaty zuřivosti

Kateřina                25. listopadu                        úmrtí v dětském věku, náhlá smrt

Barbora                4. prosince                            bouře, proti škůdcům

Zpracovala: PharmDr. Jana Bečvářová. 2025

Použité archivní a jiné zdroje

Archiv Muzea Královského hvozdu Nýrsko
Kronika města Nýrska 1960-1969, 1970-1979
Krčmář Luděk, Procházka Zdeněk, Zničené kostely. 2004.Domažlice: Nakladatelství Českého lesa
Lavičková Alexandra. Demolice kostela Čtrnácti svatých pomocníků v Nýrsku. Praha 2025.Univerzita Karlova
Novinové články: Klatovský deník, Nýrské noviny